Jeli jsme si začátkem srpna 1997 na veterinu pro naši nemocnou pejsku Ajku, která měla mít po operaci.Vraceli jsme se bez Ajky, zato s malou černou a ušatou potvůrkou, která navzdory svému psímu původu slaboučce mňoukala, dali jsme jí jméno Cat, ale říkali jsme jí Katy, Katynko, Káčo, Kačko, Kačenko, Kachničko, Kathleen či Boubou ...
Prožili jsme s ní více než 15 nádherných let, byla milá, poslušná i neposlušná, veselá i smutná, ale rozhodně naše nejlepší kamarádka, vždy dovedla naprosto přesně vycítit rozpoložení svých pánů, dovedla mne vždy dostat ze smutků a dovolila mi plakat do své srsti. Dovedla nás rozesmát. Naučila nás vnímat lépe ty druhé a spojila nás ještě více v nerozlučnou trojici.
Doufám, že i my jsme jí dovedli povzbudit při jejích bolístkách, péče o pejska nejsou jen radosti,a i to jsme časem zažili: problémy s nožkou, operace, nemoci, čištění a kapání do oušek, kapky na srdce a speciální jaterní dieta, byly to naše dennodenní rituály. Ke konci neslyšela, což nebylo nijak strašné, konečně se totiž nebála rachejtlí a ohňostrojů. Naše vycházky a venčení se zkracovaly, občas jí to nešlo ani do schodů. Koncem roku se jí zvětšil nádor na mléčné žláze, operaci pro vysoký věk a hlavně srdeční a jaterní onemocnění Káči, jsme odmítli, nevyřešila by nic, navíc nás děsila představa, že naše pejska umírá bez naší přítomnosti. Čekalo nás těžké rozhodnutí, Kačka se pořád zdála celkem v pohodě, ránu jsme jí denně čistili, ošetřovali, ale nic nepomáhalo, nádor byl větší a větší a dral se ven, a s tím přišly i kapičky krve. Katy v pohodě jedla, hodně spala, občas si poťapkávala po bytě, srst měla pořád hebkou a lesklou. Stále častěji se večer vzbouzela a my slyšeli její ťap, ťap vydávané drápky na podlaze, nezbývalo než se vzbudit, doobléci se a jít s ní ven, abychom zjistili, že venčení není to vždy to, co by chtěla. Náš statečný pejsek nám nikdy nenaříkal, a nikdy si nestěžoval, přesto se bojím, že se vzbouzela bolestí. V pátek 8.2.2013 jí začala rána krvácet, doktor se snažil, ale zcela zastavit krvácení se mu už nepodařilo, jediné řešení bylo nenechat naši pejsku se trápit a umožnit ji bezbolestný odchod ze života. Byli jsme do poslední chvíle s ní a hladili jsme ji než usnula naposledy.
Co říci dále, když vím, že žádná slova nemohou obsáhnout náš žal a smutek, naši vděčnost a lásku?
Děkuji, že jsi byla, Kačenko!
*31.5.1997 +8.2.2013
PS: Katy, u počítače pod stolem mi stydnou nohy, chybí mi tvé
dokonalé přitulení a jejich zahřátí. Taky mi chybí tvoje vůně, když jsme
usínala s nosem zabořeným do tvé srsti, a tlapka co jsem směla ve spánku
držet. A tvoje ťap, ťap na linu, zvuk co nás budil ze spaní a tvůj upřený pohled, pokud ťapání nezabralo a blíz do tváře, který mě zaručeně probudil :-)
Chybíš mi …
Žádné komentáře:
Okomentovat